Francouzská anarchistka narozena v květnu 1830. Měla dar pro soucit se všemi utlačovanými, lidmi i zvířaty, už od dětství. Čím více rosta, tím více s ní rostl i její soucit. K revoluční cestě anarchismu ji dovedl instinkt a nenávist k sociálním nerovnostem.
Louise pracovala jako učitelka a zdravotní sestra. Poté co odjela do vytoužené Paříže, tak začala navštěvovat přednášky z fyziky, chemie a práva. Také hodně psala a zabývala se poezií. Psala o nočních pařížských ulicích, například o prostituci, byla si vědoma toho, že za negativní postavení prostitutek může společnost.
Její první zatčení bylo během začátku války mezi Francií a Německem, společně s Andre Leo, kdy zorganizovaly skupinu dobrovolníků, která měla jít pro pomoc proti pruské armádě. Po propuštění zůstala aktivní a přidala se do skupiny Montmartre Women´s. Skupina poskytovala přístřeší a jídlo pro potřebné. Po pár měsících byla opět zatknuta za organizování demonstrace.
Po zkončení války vznikla slavná Pařížská komuna- vznikla sociální revolucí a měla vytvořit svoboný a rovný prostor pro všechny. Louse Michel za ni bojovala na barikádách, byla ochotna obětovat svůj život za ,,vítězství svobody´´. Sama to líčila takhle: ,,Cítím tu lehce temnou jarní noc. Je květen 1871 a vidím odraz plamenů. Paříž je v ohni. Vím, že oheň je svítání.´´
Po pádu Komuny, spolu s dalšími aktivisty byli odsouzeni. Bylo to asi třicet tisíc mužů, žen a dětí, které popravili. Dne 16. Prosince 1871 byla Louise ve věku 36 obviněna z:
- Pokus o svržení vlády
- Navádění občanů k ozbrojení
- Držení a použití zbraní
- Nosení vojenské uniformy
- Padělání dokumentů
- Používání falešných dokumentů
- . Plánování zavraždění rukojmích
- Zatýkání, mučení a zabíjení
Louise byla odsouzená k deportaci do Nové Kaledonie, byly tam velmi tvrdé podmínky, nedostatek jídla apod. . Zde se seznámila s anarchofeministkou Nathalie Lemel. Po pěti letech v exilu začala učit místní děti kolonistů a místních. Získala od nich respekt. Podporovala jejich boj proti francouzské invazi a rasismu, na tohle si pamatují dodnes, protože v hlavním městě Noumea, stojí muzeum anarchismu.
V roce 1880 francouzská vláda souhlasila s amnestií a Louise se vrací do Paříže. Začala opět hodně psát, věnovala se vlivům stávek, nezaměstnaností… Spousta propuštěných vězňů z Komuny byla bez práce, začala pro ně vařit.
Znovu zatčena byla v roce 1882 za urážku policisty, ale tentokrát jen na dva týdny. Údajně bylo obvinění vymyšlené. Po propuštění cestovala po Evropě a přednášela , všude kde se objevila, byla sledována policií. Ve Francii zatím z její iniciativy byly získávány peníze pro ženy z Lille, které stávkovaly.
9. Března 1883 byla Louise v čele obrovské demonstrace, nad sebou nesla černou vlajku, říkala že: ,, Černá vlajka je vlajkou stávkujících a těch, kteří hladoví!´´ V tom samém roce vedla rozvášněný dav a vyrabovali pekařský obchod. Odsouzena byla na 6 let. Propuštěna byla už v roce 1886, ale za chvilku byla zatčena opět kvůli své politické činnosti. V roce 1890 odjela do Anglie, opět za svou činnost byla zatčena. Na sklonku života cestovala po Francii a přednášela o anarchismu. Zemřela 10. Ledna 1905.
Opravdový respekt téhle ženě, po 7 zatčeních a i ve stáří byla stále aktivní v politickém boji. Deportace, popravy soudruhů, hlad a nic jiného ji v jejím boji nedokázalo zastavit. V tehle ženě je spousta inspirace
R
Žádné komentáře:
Okomentovat