Voltairine de Cleyre

Feministka, anarchistka a teoretička Voltairine de Cleyre se narodila 17. listopadu 1866 v Michiganu do velmi chudé rodiny. Otec pracoval dlouho přes den za mizerný plat, matka doma šila a děti byli podvyživené a tělesné slabé. Údajně to byl ten důvod proč se v Voltairine de Cleyre rozvinul její radikalismus. Její rodina byla sama také aktivní v politicky radikální sféře. Její matka byla členka skupiny, která bojovala proti otroctví. Dědeček pomáhal uprchlím otrokům do Kanady. A její otec měl svobodný a socialistický pohled na svět.

Tohle přispělo k pohledu Voltairine de Cleyre na svět, soucítila se všemi chudými. Její rodiče se rozešli a Voltairine žila u otce. Ten se domníval, že když dá svou dceru do klášterní školy, tak ji uchrání před budoucí chudobou. Také doufal, že ji klášter naučí chování nezbytné pro život. V klášteře ji učili běžnému věčně se podřizujícímu životu, francouzštině, hře na klavír apod. Jenže Voltairine zlákal antiautoritářský směr. Tuhle část svého života popisuje v eseji ´´The making of anarchist´´ , píše o dopadu klášterní výchovy na její mysl.

Po odchodu z kláštera se začala živit jako soukromá učitelka hudby a francouzštiny. Veškerou svou energii začala vkládat do volnomyšlenkářských a anti-křestanských aktivit. Mluvila na přednáškách a přispívala do periodik. Její přednášky si vychvalovala i Emma Goldman. V roce 1886 začala přispívat do týdenních volnomyšlenkářských novin, The progressive age.

Později se začala zajímat o ekonomickou oblast a začala šířit myšlenky socialismu, antikapitalismu a třídního boje. Mezi anarchisty se často potýkala s nepochopením a těžko své socialistické názory obhajovala.

Její boj za socialistickou společnost zkončil po protestech za 8. hodinovou pracovní dobu v Chicagu. Po tomhle incidentu , kdy bylo popraveno 8 nevinných anarchistů, se přidala k anarchismu. Každoročně se připomínala smrt těchto obětí v různých městech po celém světě. Voltairine na nich každoročně dělala své přednášky, které byly nesmírně úspěšné.

Voltairine se zamilovala do muže, který ji odmítl. Díky němu se dostáva do depresí a začíná uvažovat o postavení žen ve společnosti a o ženách jako sexuálních objektech. Další vztah měla s o 27 let starším anarchistou D. Lumem. Spolu tvořili filozoficko anarchistický román, který nebyl bohužel nikdy vydán.

Její názor o násilí je mi velmi sympatický. Tvrdila, že chce nenásilnou společenskou změnu, ale také chápala ty, kteří používají násilí ke změně. Svou podstatou byla proti násilí, ale chápala násilí proti kapitalismu a ekonomické nerovnosti, protože to oni sami tlačili lidi k násilí.

Začala přednášet pro Friendship Liberal League, což byla organizace svobodného myšlení, byly to přednášky o sexu, zákazech, kriminalite, socialismu a anarchismu. V roce 1905 založila s přáteli Radikální knihovnu, která měla sloužit ke vzdělávání pracující třídy. Začala jezdit přednášet i po evropě o tématech jako- Historie anarchismu v Americe, Ekonomická fáze anarchismu, Ženská otázka, Anarchismus a otázka práce. V Evropě se seznámila s myslitely jako je P. Kropotkin, E. Malatesta, L. Michel .Začala překládat do angličtiny spoustu anarchistických knih a přeložila knihu Moderní učebnice, díky které se v USA začalo experimentovat s anarchistickými metodami učen.

Stala se z ní nejrespektovanější anarchistka v zemi, její díla se překládaly do několika jazyků. Začala přednášet na téma radikální feminismus, sexuální otroctví, svobodu v lásce. Celý její život byl vzpourou proti systému mužské dominance. Sama prohlašovala : ,, At se každá žena zeptá sama sebe, proč je otrokem člověka? Proč se její mozek nerovná mozku mužů? Proč je její tělo pod kontrolou manžela, který si sním může dělat co uzná za vhodné?´´. Začala spolupracovat s Emmou Goldmanovou a časem také přispívat do jejího časopisu Matka Země.

Když během roku 1911 začala bobtnat mexická revoluce, v čele s Ricardem Flores Magonem, Voltairine organizovala získávání finanční podpory a začala přednášet na toto téma. Distribuovala anarchistické noviny R.F. Magony. V posledním roce svého života napsala esej ´´přímá Akce´´, kde silně podporuje militantní pracovníky z celého světa.

Zemřela dne 20. Června 1912.